Nálada

Jak na vás působí tyto věty?  A co uvnitř vás vyvolávají?

"ty máš dneska, náladu!" , "musíš se tak xichtit?" , "kdo se má na tebe dívat!", "proč si zase nasraná?", "nemůžeš se tvářit normálně?" 

Kolikrát vám tyto věty někdo sdělil a kolikrát jste tyto věty vyslovily vy na druhou stranu?

Setkávám se s lidmi, kteří tohle zažívají ve svých rodinách, u partnerů, dětí apod.
Zamýšlím se a říkám si, jak je možné, že mě tohle nikdo něříká?
A když se párkrát stalo, že jsem tyto věty zaslechla mířené na mou osobu pousmála jsem se, protože jsem věděla, že ten kdo je říká se nelíbí moje reakce což se mnou nemá co dělat, zpracovat by si to měla ta druhá strana.
A nebo to říká jako naučený vzorec, který čeká na své zvědomnění :-)

A mě je tak nějak jedno co si kdo o mě myslí.

JENŽE! Tváříme se jak se tváříme, osobně si nechci nasazovat masku jen proto, že se to někomu nelíbí. Chci se v danou chvíli xichtit a tvářit jak chci já a ne jak se to někomu líbí či nelíbí podle vzoru "jak by to mělo vypadat".

Pokud se v dané situaci nějak zatvářím, tak je to z více důvodů a kolikrát se v daném výrazu v obličeji nepoznám ani já sama. 

Proč?

Protože kolikrát nejsem tady a teď, protože nemám zrovna náladu, kterou si nevybíjím na druhých, ale jen si ji prostě dovolím a dopřeju.  
Kolikrát se zatvářím, protože třeba dané téma, názor nebo myšlenku nemám zpracovanou a zaskočí mě emoce se kterou vůbec nepočítám. Nebo třeba nemluvím.

Dopřejme si nemít náladu, vyloženě mým krédem je: "když nemám náladu tak to nedělám".

* Mám ráda jídlo, ale když nemám náladu, tak prostě nejím.* :-)

* Když nemám náladu, nejdu ven.*

* ... *

Dopřejme si nemít náladu, snáze ji přijmeme a dovolíme to i druhým, žijeme ve větším pochopení, respektu sami k sobě a bez tlaku a keců "co s tebou zase je" :-)