Jak se nebát projevit

Jsme tady každý sám za sebe a jedinné čím tady procházíme a co sbíráme je zkušenost.

Zkušenost, kterou si dovolíme sami, ať už stojíme v kopě hnoji nebo na piedestálu bude vždy a jen naše.
Protože jsme si ji prožili. Byla to dobrá zkušenost nebo špatná?
Víte co? Je to úplně jedno, prostě je to zkušenost.
Na piedestál stavíme lidi, u kterých si často myslíme, že se pro to narodili...a co když ne? Mají také za sebou určitou cestu.
Možná jen nekladli tolik odpor a vše jim vychází tak nějak snadněji. A právě to bychom si od nich měli "vzít".

Nedívat se jen hmotným okem čeho dosáhli a co už mají, v čem jezdí, v jaké znače chodí nebo jak často se fotí na dovolených.
To co je pro ně, ani zdaleka nemusí být pro nás. Proč? Protože každý jsme individuál i když máme mnoho společného... vetšinou touha něco mít, někde být, a být jako oni.
Jenže oni nám jako my druhým pouze ukazujeme, že to jde!

A je úplně jedno o jakou oblast se někdo zajímá.

Většina těchto lidí přestala řešit tlak a odpor a přijali, že i tyto aspekty tady prostě jsou a dovolí si to prožít a tím, že pustí do svého života i tyto aspekty, ne jen ty "pozitivní" jsou více ve flow a v pohodě.
A paradoxně se ty věcí mění, protože se poddali proudu života a v lehkosti plují dál.

Život si hlídá svou rovnováhu, ale zároveň je životem plný paradoxů.
Tlačíme a nemáme, povolíme uzdu a náhle vše jde a kolikrát jsme pro to nemuseli "nic" udělat. A co udělat proto abychom se bezstarostně projevovali?
Další paradox :-) a tím je slovo bezstarostně - prostě dělat na co teď je chuť, síla, inspirace - a to BEZ STAROSTÍ s tím CO bude a JAK to dopadne, jestli z toho něco "kápne" nebo zda to není "blbost".

Z každé strany slyšíme užívej si tu cestu, což není úplně sranda a to jen proto, že jsme tak soustředěni na cíl, že dobíháme život s jazykem na vestě. A jelikož jsou zde ještě dozvuky doby, kde cíl - mít samé jedničky, být nejlepší, nesmět projevit strach, sedět s rukama za židlí apod., není se čemu divit, je to v nás zakořeněné do morku kosti.

Jednoduše buďme.