Emoce

Umíte si dovolit pustit emoce?  Veškeré emoce, které Vás ovládají.

S těmi, z určitého úhlu kladnými zase až tak mnoho lidí problém nemá.
Ale co u těch emocí u kterých se to až tak nehodí?
Co se skrývá hluboko v nás samotných, že si nedovolíme ze sebe vypustit vztek, křik, frustraci apod.
Já Vám to sdělím, byla jsem na tom úplně stejně a v mnoha bodech se poznáte.

Nedovolíme si to, protože:

* se to nehodí
* už jsme přece velcí a to se nedělá
* nebudu dělat hysterku
* by nás mohl někdo odmítnout, vykašlat se na nás, nebo nás nemít rád
* nechci se chovat jako máma nebo táta
* co kdyby mě někdo slyšel
* dosaďte si své ... upřímně

Od ostatních slyšíme rady typu..."kašli na to", nebo  "na to se vyser", "běž si lehnout a zaspi to", "vem si na to kouzelnou pilulku"....

A místo toho tyto emoce potlačíme, přejdeme a mávneme rukou.

A co takhle je opravdu vypustit zevnitř ven?

Protože dokud si např. vztek nedovolíte pustit ze sebe ven NEUVIDÍTE NA NĚJ!
A tím pádem nevíte jakou informaci Vám chce sdělit. Bublá to ve Vás třeba x let, jste vnitru Vaší duše naštvaní na rodiče, kamarády, na sebe, situaci, systém...na cokoliv. Jenže držíte to v sobě a tato bomba si čeká na své odjištění...
Většina lidí je v údivu a smutní z toho, že se to kolikrát stane ve formě vážnější nemoci. Příběhy, které poslouchám od lidí mají jedno společné: zjistili ji/mu to a to a přišlo to z ničeho nic a přitom to je tak hodná holka/hodnej kluk.

Jsme hodní, necháme si většinu líbit abychom zapadli, zalíbili se, drželi krok, přitom máme každý žít svůj život, žít to co chceme my sami.

Proto dovolte si Vaše vzteky (a další jiné emoce) vyventilovat, nebojte se klidně i na pár dní stát nesnesitelnou furii, třiskněte do stolu, použijte sprostá slova, nalepte na boxovací pytel cokoliv/kohokoliv kdo Vás štve, kdo Vám kdy ublížil, pomluvil, urazil a vybijte to ze sebe. Možností je spousta, ale emoce a pocity nesou informaci.

Běžte do sebe...pro sebe.